Nárazový zvuk – bouřka, střelba a proč se někteří psi bojí.
Většinou jde o spojení více náhod a projevů. Existuje i takzvaný syndrom čtyř tlapek, o kterém se moc nepíše a zná ho málo kdo. Jde o nabité ovzduší, někdy před bouřkou, jindy při a po bouřce. Za doby Pohraniční Stráže, kdy se chodilo kolem drátěných zátarasů za každého počasí, ve dne v noci, pozorovali psovodi občasné odskočení, a někdy i zakňučení, svých psů. Zvláště v době padesátých let, kdy byl v drátěných zátarasech silný elektrický proud. Mazáci vyprávěli, že například když padal sníh, bylo kolem drátů všechno modré od jiskření. Za mé vojny byl v drátech také proud, ale pouze pár voltů určených k signálům, které neubližovali ani v malém. Přesto se někdy za bouřky můj pes Hasso držel v některých místech dál od drátěného plotu a někdy i povyskočil. Nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Až časem, u dalších psů a vlků, jsem při procházkách po chodnících nebo po mostech po bouřce, občas viděl, že některý pes povyskočil, ale i vyjekl. Všiml jsem si takového projevu u vlčice Lupíny v jedné ulici. Nebo u psa Armína, který zaječel na chodníku po bouřce před hospodou u kovového víka, kam se skládalo pivo. Vzal jsem ho zpátky, ale Armín na kovový poklop nechtěl znovu vkročit. Myslel jsem si, že tam probíjí proud z nějakého zakopaného kabelu. Když se Armín podobně zachoval i na jednom menším mostu u městské čističky, zavolal jsem hned kamarádovi elektrikáři. Ten po proměření řekl, že na mostu, ani u kovového víka před hospodou, žádný elektrický výboj od nějakého kabelu neprobíjí. Znám několik kamarádů, kterým přiběhl pes za bouřky ze zahrady až před barák. Jednomu i s řetězem a s kusem prkna z boudy. Jiné kamarádce za bouřky utekl pes ze zahrady, také až před jejich barák. Odvedli ho zpět na zahradu a pro jistotu ho přivázali na řetěz, aby nemohl utéci. Jenomže řetěz byl v kotci krátký, pes plot přeskočil a na řetězu se uškrtil. Přitom se tito psi při nácviku nárazového zvuku výstřelu z pistole přímo nebáli. U psů se strachem z eskalátorů mají někteří psovodi také špatné zkušenosti. Stačí dvakrát stejné místo a psi už z dálky k eskalátoru jít nechtěli a proto někdo bere psa do náruče.
Všechny své poznatky jsem si dal dohromady a při poslední návštěvě u pana pplk. ing. Karla Hartla jsem se zeptal na jeho zkušenosti u vojska P.S. se spojitostí nepříjemných elektrických výbojů z drátěného zátarasu s nácvikem střelby při odložení psů. Začal mluvit o syndromu čtyř psích tlapek, které stojí na zemi. Proto dostávají elektrický výboj čtyřikrát víc, než my lidé, stojící na dvou nohách. Vlhká psí tlapka a obutá noha je rozdíl! Pan Hartl se mě zeptal, proč si divoká zvěř před bouřkou hledá suché místo a odchází proto do lesa? Nebo zda vím, proč se dávaly psům do kotců dřevěné podlážky? Proč se nemají dávat před ploty v kotcích do země drátěná pletiva, ve snaze zabránit, aby se pes, většinou za bouřky, nepodhrabával? Z fyziky by měl každý školák vědět, jak reaguje kov spojený se zemí a s vlhkostí zvláště za bouřky.
Elektrikáři a hasiči nás poučovali, kdyby například spadly elektrické dráty v blízkosti nás, že nemáme utíkat po obou nohách, ale odskákat po jedné na sušší místo, které nevodí proud. Například dřevěnou kládu a podobně. Byl i názor, že se může odskákat snožmo. To osobně nedoporučuji, protože většinou jedna noha nestihne přesně dopadnout s nohou druhou. A zlomek vteřiny stihne doplnit propojení s el. výbojem. S panem Hartlem jsme probrali, proč člověk vystupující z auta, dostane často od kovových dveří štiplavou elektrickou ránu. Nebo nepříjemný výboj po dotyku partnera na jeho svetr, který nikoho nezabije, ale výboj je nepříjemný. Při svlékání svetru s umělým vláknem a za tmy je vidět a slyšet prskající modrá světélka. Tak proč by pes neměl dostávat ty samé nepříjemné elektrické impulsy, zvláště do tlapek a do vlhkého čenichu? Člověk se musí umět vcítit do pocitu zvířete, aby mu porozuměl v jeho chování.
Dělat nácvik stopy za blížící se bouřky pod vedením vysokého napětí může, aniž by si toho psovod všiml, mladého psa v zájmu o čichání stop utlumit. Vždyť se nedoporučuje pod vysokým napětím ani stát. Někteří majitelé koní poznávají jejich chování pod tímto vysokým napětím. Všimli si nepříjemností s kovovými udidly a čtyři nohy na zemi s okovanými kopyty udělají také u koně nepříjemnost. Pivovarští koním se někdy také rozjela kopyta na tramvajových kolejích pod trolejemi. Nedoporučuje se pouštět pod vysokým napětím dálkově ovládané modely a podobně. Blížící se bouřku cítí z dálky jak ptáci, tak zvířata, ale i televizní přijímač.
Proč hned dávat vinu psu, že se mu pracovat nechce, že je roztěkaný, nebo že se chce vzdálit z pro něho nepříjemného místa. Někdy si pes, který neuposlechne, může nechtěně spojit trest od svého psovoda s ohlušujícím zvukem hromu, který se zrovna v té chvíli ozve. Existuje mnoho důvodů, proč se někteří psi bojí bouřky nebo podobného náhlého zvuku, jako je třeba výstřel.
Zavírat psy do koupelny? Já sám před očekávaným ohňostrojem, když je možnost, chodím se psem raději dál za město, kde jej zaměstnám hrou, nikdy ne výcvikem! Dnes psi dostávají různé uklidňující preparáty a před vypuknutím ohňostroje, jsou často zavíráni do koupelen, nebo podobných místností, aby neviděli blikající světla z ulice a neslyšeli tak silný hluk. Ale pes stejně ví, že se venku něco děje. Aby se psi slabí v jejich povahách ve tmě nebáli, rozsvěcují jejich majitelé světlo. Jenže v uzavřené malé místnosti, kterou si mohou spojit i s nepříjemným koupáním, mohou být o to víc ustrašeni. Pak stačí, aby pes začal přehnaně štěkat, majitel to v tu chvíli nevydržel a psa zbytečně potrestal. A trest znamená i to, že psovi pouze vynadá. Tím si pes může spojit hluk a uzavření do malé místnosti s takovým jednáním od majitele a hlavně s následným trestem.
Taková ,,maličkost“ k utvrzení strachu z bouřky a se zavřením psa do místnosti, může být zároveň i s podáním uklidňujícího gelu. S tím mám špatnou zkušenost u vlčice Lupíny před jejím ošetřením. Neusnula, oči jí hluboko zalezly, bylo vidět že jí je špatně a začala zalézat do ústraní. Podruhé jsem jí chtěl dát uklidňující gel při převozu nákladním autem ze Stožce na Šumavě. Tam jsme šli pěšky si se psem Armínem za závodit, ale zpátky se nám jít pěšky už nechtělo. Lupína jak viděla tubu s gelem okamžitě do ní kousla a při jejím částečném uklidnění byla o to více nebezpečná. Na korbě mezi dalšími šesti psy kousla obrovskou silou do trámku lavice a stopy zubů jsou vidět do dnes. Pejskař by se měl vždy vcítit do pocitu psa a počítat při podání uklidňujícího gelu, že může dojít u některých psů i k pokousání majitele.
Reakce na střelbu nemusí být strach z ní, ale i z pocitu trestu při poslušnosti, ze cviku dlouhodobého odložení psa. Dvě chyby si pes může spojit v jeden trest. Většina psovodů vidí stále dvě chyby. Pes utíká z místa a zároveň se bojí střelby. Většinou se ale nejedná o přímý strach ze střelby. Může převládat strach z následného dění u těch psů, u kterých jejich psovod používá přehnané tresty po odchytu a následném vracení psa zpět na místo. Často to navíc dělá stereotypně, pokaždé přesně na stejné místo při každém dalším nácviku. Psu zůstává špatná vzpomínka na tohle místo, kde se nepříjemné donucování, často dlouhodobě prováděly!
Psovod a hlavně instruktor by měli poznat, jestli jde o nedotažený cvik dlouhodobého odložení, kdy pes z místa utíká, nebo jestli se jedná o samotný strach z hluku střelby, ze špatného počátečního nácviku. V každém případě si musí pejskař vzpomenout a přiznat, jaké chování, jak silné donucení, ve kterých místech a jak často na psu prováděl! Vždy se musí postupně dodělat jeden základní cvik před nácvikem dalšího, s ním spojeného, tedy plně zvládnout dlouhodobé odložení, před nácvikem střelby při dlouhodobém odložení. Nejlepší je postupně zvládnout návyk na nárazový zvuk u malého štěněte. Od spadlé pokličky na dlažbu, přes bouřku, až po střelbu. A až ve chvíli, kdy pes tyto zvuky neřeší, teprve začít dělat nácvik samotného odložení, samozřejmě bez střelby. Po úspěšném nácviku odložení můžeme v klidu spojit oba tyto cviky dohromady.
Dělal jsem zkušební test u jednoho psa při obraně. Pes se podle svého psovoda střelby při provádění poslušnosti bál. Jenže pes, který útočí proti střílející pistoli, se přímo střelby nebojí! Když v klidu vydrží hlídat figuranta při prohlídce s výstřelem za svým zadkem, střelby se také nebojí. Přitom ten samý pes nevydrží na obyčejném odložení při výstřelu a utíká ze cvičební plochy až do své boudy a majitel ho z ní téměř nemůže dostat ven. V takovém případě je jasné, že jde pouze o neposlušnost při špatném, pravděpodobně hrubém nácviku dlouhodobého odložení. Při nácviku se něco přeskočilo a určitě se to s nepříjemností přehnalo! Ono u mladého psa stačí jeho strach z hluku ,,podpořit“ nadměrným škubáním vodítkem. Je rozdíl cuknout vodítkem třikrát lehce a tím prodloužit o trochu déle nácvik, nebo pro urychlení nácviku škubnout se psem sedmkrát silně a narušit si s ním na delší dobu, tolik důležitý kontakt. Některý psovod dokonce svému psu pro urychlení cviku, nasadí nabroušený ostnatý obojek. Tím se u bázlivého psa často znejistí i přivolání s odložením! V žádném případě si pes nesmí spojit střelbu s brutalitou ze strany svého majitele. Psovod má zachovat klidný hlas, důsledně, pravidelně a technicky dobře provádět nácvik. A hlavně psa vždy silně povzbuzovat, pro uchování jeho psí osobnosti! Pes po ustavičných hrubých výčitkách v hlasové intonaci svého majitele často i ,,vypne“. Dostaví se stav jeho útlumu, začíná se psovoda bát, a proto od něho může často utíkat! Psovod by měl vědět, jakou povahu jeho pes má. Pes se slabou povahou se nemůže cvičit stejně jako pes se silnou a vyrovnanou povahou. Každý psovod a instruktor by měli na psu poznat, kdy jde o zvědavost, nejistotu, nedůvěřivost, obavu, přirozené leknutí, strach, nebo kdy už jde o panickou hrůzu a o pud sebezáchovy! Jsou i psi, kteří okamžitě hledají zdroj nárazového zvuku a proti tomuto hluku agresivně útočí.
Psovod, který vlastní psa, u kterého se pokazila reakce na nárazový zvuk, si může lámat hlavu, kde udělal chybu při nácviku střelby, nebo chybu spojenou s odložením psa. Brát do úvahy, co se za cvik se psem cvičilo, v jaké náladě zrovna pes byl, jestli nebyl nemocný, unavený... Jaký povel s důležitou intonací použil v nevhodné době, například po bouřce, při ohňostroji, a natož s určitým nepříjemným a zbytečným trestem.
Člověk se lekne, když mu někdo foukne znenadání do ucha, nemusí se mu do ucha ani zařvat! Stačí se dotknout dvěma prsty něčího lýtka a lehce ňafnout, či na někoho bafnout za dveřmi a co to s druhým udělá! Když se na oslavách vystřelilo z děla, nebo dokonce z několika děl, každý v blízkosti pocítil tlak na prsou. Zvíře pocítí mnohem citlivěji zlomkové zachvění až určitý tlak a může si tento zvuk s nepříjemným pocitem spojit s povelem od svého majitele. Jako voják jsem střílel, házel granáty a přesto, když průvan bouchl z nenadání dveřmi, lekl jsem se a otočil hlavu ke zdroji zvuku. Tuto pudovou přirozenost, zareagovat hlavou, ohlédnou se za zdrojem zvuku, některý rozhodčí hodnotí ztrátou bodu.
Nakonec bych dodal. Když se u psa nežádoucí reakce v jeho chování po nárazovém zvuku objeví, náprava je zdlouhavá, ale odstranit se dá. Metod například u vojska bylo několik. Psovod dostal rozkaz, že má na to týden, aby psa zbavil strachu z nárazového zvuku. Jako první a nejsilnější musela být vždy silná opora ze strany psovoda. Nejúčinnější náprava byla přes obranu, ale muselo se jednat o jinak zdravé a vyrovnané jedince v povaze, u kterých se nežádoucí reakce pouze pokazila. Z chovné vojenské stanice psů, by se sloužícímu psovodu mladý pes s genetickou vadou se strachem z nárazového zvuku nedostal. Psi než šli sloužit, museli mít z chovné stanice předběžnou výchovu a výcvik. U toho se poznalo, jaký pes má povahu a vlohy. Je rozdíl slov: pes pouze zanedbaný, pokažený a nebo v nervech geneticky nevyrovnaný. Při nápravě psů, by se i k tomuto mělo přihlížet.
Mladý pes Hasso evidenční číslo 6663. Hlavně za bouřek se chodilo kolem drátů, protože se i vypínaly kvůli výbojům. Železa jsme měli na sobě až dost a psi také. Nejrychlejší obuv pro psovody z ,,ostrých" poplachovek byly gumové holínky.
Napsal jsem článek do časopisu Pes přítel člověka číslo 11 - 2017
Krmení pro psy a odpočinek k zažívání potravy.
Občas se zarazím u některých článků s některými větami, jako například krmte psa jako psa, opravdu nemáte doma vlka. Podobně bych mohl napsat co jsem choval čistokrevné vlky, krmit vlka jako vlka, opravdu nemám doma psa. On ale vlk a nebo malý jezevčík patří k masožravým šelmám a odpovídá tomu i tvar jejich zubů. A je dost veliké procento pejskařů, kteří nemohou dlouho odnaučit svého psíka požírat mršiny a nebo dokonce výkaly. Dokonce se v těchto věcech i vyválí. Proto psovitá šelma vlk a také pes jsou masožravci, ale i mrchožrouti. Například rys mršinu nesežere. Co mi ještě trochu zaráží, že jsme čeští kynologové a začala se a to často používat cizí slova, například barfování a mnoho dalších.
Při další poslední návštěvě u pana pplk. Ing. Karla Hartla, jsme si popovídali přes tři hodiny, o zajímavých věcech při šlechtění vojenských psů. Dostali jsme se až k rozdílům při dřívějším a dnešním krmení psů. O krmení jsem toho přečetl za roky dost a u vojska to byla největší zkušenost u takového množství služebních psů.
Na chovných stanicích bylo 3500 psů. Chovná stanice byla v K. Varech, v Chebu, v Domažlicích, v Libějovicích – ta byla největší a tam se dělali různé pokusy, například koridory štěňat, nebo pachové práce. Chovná stanice byla v Sušici, ve Znojmu a v Bratislavě. Byl to obrovský počet přísně šlechtěných služebních psů pod zkušenými odborníky. Takové šlechtění s tímto počtem odborníků a psů, se nedá již s jedinci chovateli a kteří mají hlavně nejednotné chovatelské metody se spoustou chovatelských chyb udělat. Jednotné nařízení, co se týká krmení služebních psů, ukázalo výhody, ale i nevýhody ve složení potravy. Jako vojenský záklaďák jsem věděl, že v žaludku psa je kyselina solná 10 x silnější než u člověka. Dneska vím, že fosfor z hovězího masa převládá 16 x víc a z kuřecího masa dokonce 17 x víc než vápník. Když se pes krmil pouze syrovým masem a nedával se vápník, například v podobě rozemletých skořápek, převládal fosfor nad vápníkem a na psu to začalo být vidět. Jestli pes nedostával syrové maso a dostával více vápníku a to i v podobě injekcí, začal se naopak odvápňovat. To se mi stalo u štěněte Rafa, kterého jsem měl na revers od vojska po vojně. O poměru fosforu s vápníkem se toho moc v té době ještě nevědělo.
Jestli pes dostává jenom vařené maso, zažívání se u něho ulehčí, ale svalstvo zažívacího traktu chabne. Tělo nemusí produkovat ani tolik kyselinu solnou, aby zpracovala spolykané kusy masa. Vařením se maso teoreticky natrávilo, podobně jako u dospělých vlků, když krmí své potomky vyvrhovanou potravou. Rozdíl je, že přirozené natrávení potravy samicí a samcem, dodají do potravy svým potomkům základní imunitu. Ta se vařením nepředá. S převažující měkkou stravou chabnou i dásně, když pes nemusí kousat tuhé maso a hlavně kosti.
Ono to s krmením vojenských psů před desítkami let, nebylo až tak jednoduché. Maso se zdražovalo, vojenských a policejních psů byl veliký počet, proto přicházela různá nařízení o šetření peněz a hlavně na potravě pro psy. Nařízení bylo pro úpravu psí stravy ale směrem, aby psi podávali vysoké výkony. Většina psů měla dva psovody a tak sloužili jak se říká, ve dne - v noci.
Na vojenských chovných stanicích se začalo pozorovat, že psi jsou neodpočatí, ale z nevyspaní. Například se poznalo, že veliká důležitost k trávení je odpočinek. Ale samotný odpočinek, je mnohem složitější. Bylo toho moc k probádání, než se došlo k závěrům.
Na chovné stanici P.S. v Libějovicích se proto hledal důvod, proč jsou psi unavení z nevyspaní. Pod vedením pana Ing. K. Hartla a s veterinářem chovné stanice, se na to přišlo. Zaměřili se na takzvaný Melanin. Vědělo se, že se melanin účastní koordinace denních rytmů a spánku. Jeho hladina v krvi se stupňuje po nástupu tmy a vrcholí uprostřed noci, aby podpořili spánek. Nedostatek Melaninu způsobuje nespavost, ovlivňuje stárnutí a imunitu, ale i správné trávení. Melanin chrání proti poškození světlem. Když pes přes den spí, také odpočívá. Ale aby se v těle psa utvořil Melanin, potřebuje nutnou tmu. Ve dne jak ukázaly pokusy, se Melanin neutvářel. Melanin sám o sobě není obsažen v potravinách, ale jsou potraviny, které zvýší jeho obsah v těle. Melanin je například v peří ptáků, či v kůži plazů a další.
Celý problém na chovné stanici byl, že se v noci kotce se psy, strážnými kontrolovali a to psy burcovalo. Proto se na chovné stanici začalo svítit z důvodu, aby zdálky strážný na kotce viděl a nemusel se mezi kotci pohybovat. Ale to svícení bylo pro utváření melaninu také špatné. Proto se světla u kotců v noční době zhasla a problém s únavou a s trávením potravy u psů, byl vyřešený.
Pro zajímavost jenom, že Melaninu je více druhů a například Feomelanin světlo více odráží a vytváří žlutohnědé, zrzavé až červené odstíny barvy chlupů, ale i vlasů. Ale to už je o něčem jiném.
Před pár desítkami let, jsme vycházeli při krmení psů z krmení vlků. Stačí se podívat na rozdíly tvarů zubů šelem a u býložravců. Každému musí být jasné, že zuby tesáky a nejmohutnější zadní zuby trháky k čemu slouží. Určitě ne, na přežvykování natě z mrkve. Přesto, že vlci jsou masožravci, tak se v jejich žaludcích našly části z různých plodů a kořínků. Osobně jsem si vyzkoušel u svých vlků, co za zeleninu, nebo ovoce pozřeli a hlavně jak často a v jakém období. U něčeho to bylo pouze první ochutnání. Například vlčice Lupína ochutnala jednou broskev, podruhé už ne. Meloun vykusovala častěji, podobně jako kukuřici. Mrkev a vlašské ořechy chroustala v mládí dost často. Kyselé věci vůbec. Psi, kteří pozřou kyselé okurky svědčí o tom, že jejich majitelé z nich dělají domácí prasátka. Přitom se psi krmívali vším, co zbylo od stolů a dožívali se vysokého věku, nebo neměli takové problémy se zuby. Tito psi dostávali kosti z domácích zvířat a drůbeže. V polévkách byl tuk, jinde olej a v omáčkách byla smetana. Kyselé okurky, houby a zelí se vyhazovalo. Vždy se přidával tvrdý příkrm jako těstoviny, kroupy, ovesné vločky, kukuřičná krupice, rýže a podobně. Ten kdo tak psy nekrmil, doporučovalo se přidávat rybí tuk.
Psi jsou masožravci, ale zelenina je rovněž důležitá jako zdroj některých vitamínů. Vývoj anatomie a fyziologie psa je založen na získávání živočišné potravy. Bílkoviny v krmivu jsou plnohodnotné, ale i neplnohodnotné obsažené v produktech rostlinného původu. Často se tvrdí, že sůl psa zabije, ale to je až u velkého množství. Psům u vojska se potrava také přiměřeně solila. Pes má v žaludku silnou kyselinu solnou k trávení kostí. A sůl olizuje i divoká zvěř u krmelců.
Pro štěňata byla a stále je, nejvýhodnější přirozená potrava složená ze syrového masa, kostí, vajec, tvarohu, nasekané zeleniny se lžičkou kvalitního rostlinného oleje, kouskem droždí - normální kvasnice a nebo tabletka Pangaminu. U P.S. jsme psům do potravy co si vzpomínám přidávali Plastin, Vetacit, Konvit, nebo jak se tomu ,,nadávalo“.
Ono dlouhodobě krmit psa pouze s libovým hovězím masem, nebo s drůbežím nestačí. K této masité potravě, se musí přidávat vepřové sádlo, nebo kvalitní olej slunečnicový, či olivový. V létě polévková lžíce, v zimě o půlku lžíce více.
V době kdy u P.S. přišlo nařízení, že se musí potrava pro psy zlevnit, pan K. Hartl viděl zdraví psů v kvalitní a tedy ne v levné potravě. V mém rodném jihočeském Písku sehnal pekárnu, ve které začali dělat psí suchary a které se přidávaly psům do potravy. Mohu potvrdit, že dřívější suchary jsme okusovali. Bylo v nich spousta rozemletých škvarků a nejenom jako dnes samé otruby a sója. Podobné to bylo s lisovanými škvarky do velikých kol. Ta kola se dělají na objednávku i dnes. Jenomže dříve jsme si vylupovaly dost veliké kousky škvarků s masem a dneska je to mastná slisovaná rozemletá směs. Pouze jednou jsem koupil toto kolo škvarků a dal je smíšené smečce do ohrady. Vlčice Lupína zabořila své tesáky do škvarkového kola a nemohla je pomalu vyndat. Nechala kolo slisovaných škvarků několik dlouhých dní opršet, ptáci to vyzobávali a jak vlčice, tak pes a ani jejich potomek kříženec, si zbytků více nevšimli.
Koupené konzervy byly drahé a pro psy méně kvalitní. Bylo v nich více příměsí než masa. Proto pan Hartl koupil přes vojsko stará vyřazená jatka v Brně a začaly se vyrábět konzervy pro služební psy. Do konzerv se pro výkon psů, přidával nutný lůj.
Skupovalo se maso z nuceného výseku a tím se ušetřily peníze, aniž by se potrava pro psy ochudila. Na pohraničních rotách strážný přikládali do udíren, kde se udilo převážně telecí maso pro psy. Značky na mase určovaly, které maso po vyuzení by se ještě mohlo psovodem použít, bez střevních následků. A jako psovod, jsem vyuzeného masa snědl dost.
Konzervy byly pro psy v té době tak kvalitní, že se mi konzerva na konci stopy pro mého vojenského psa Hassa, dokonce i ztratila. Figurant mi našlapal několikahodinovou cvičnou stopu a nějaký ten kilometr dlouhou. Po doběhnutí na konec stopy, která končila v poli na stanovišti u vojáků s protileteckým kulometem, nemohl Hasso najít konečný předmět kilovou konzervu určenou pro vojenské psy. A také jí najít ani nemohl. Hasso mi začal tahat k brance stanoviště, kde na nás koukalo několik vojáků dalekohledy. Aniž bych se stačil zeptat, jestli neví někdo z nich o konzervě jeden řekl, že viděli dalekohledem, jak od nás figurant něco schovává do křoví. Tak tam došel, našel konzervu a ochutnávali. Když na ně z masa vykoukl kuřecí dráp, tak konzervu teprve vyhodili. Novodobé konzervy které jsem zkoušel u vlčice, tak nechtěla. Například jsem si šel pěšky do Stožce na Šumavu za-závodit se psem Armínem a vzal jsem jim na dlouhou cestu konzervy. Jenomže vlčice konzervu nechtěla. Armín si vzal drobet a tak jsem zbytek naházel do potoka. Když vidím, co dnes obsahují paštiky a uzeniny pro lidi, tak co musí obsahovat za ,,plevel“ konzerva pro psa. Vypadá to na kus masa a pes to nechce, protože to maso není, ale většinou sója.
Na všechna nová krmiva si musí štěně, ale i dospělý pes navykat dva – tři dny. Vlci o dost delší dobu. Nejvhodnější maso bylo a je hovězí, skopové, drůbeží a ryby. Krevní tučnici měli vlci a psi rádi, zvláště husí krev. Vepřové maso moji vlci moc nechtěli a když, tak bylo lepší libové. Tučné maso po převaření pozřeli mnohém lépe.
U štěňat a u mladých psů do stáří jednoho roku, se nesmělo na kvalitním mase šetřit. U chovných fen bylo nutné dodržovat stanovené dávky masa, minerálních a vitamínových směsí. Březím fenám a štěňatům se po prohlídce veterinářem podávalo syrové a nejlepší telecí maso. Například malý Armín vychovaný vlčicí Lupínou, okusoval konečky brček z pošlých slepic a to mu bylo 28 dní, kdy si ho vlčice po přinesení adoptovala. Takto mladý Armín, požíral již u chovatele, mleté syrové hovězí maso. Štěňatům jsme mleli skořápky a přidávali čajovou lžičku do potravy.
Podle příručky pro pohraničníky z roku 1965 jsme krmili psy dvakrát denně, vždy po dvanácti hodinách a to nejméně dvě hodiny před výcvikem, nebo před službou. Pro dospělé psy bylo množství potravy čtyři litry husté kaše na den. Vždy bylo lepší, nedodržovat čas ke krmení psů na minuty, ale i na hodiny. Výkyvy pro čas krmení bylo a mělo by být i dnes žádoucí. Štěňata se po odstavení od feny krmila 5x denně do stáří čtyř měsíců. Mladé psy do stáří devíti měsíců se krmilo 3x denně. Jestli je pes cvičený, stačí jednou denně po výcviku a při upevňování cviků s odměnami zohlednit množství celkové krmné dávky.
Zbytky potravy se nesměly dát jinému psu. Krmivo muselo být v miskách před krmením 25 – 30o C teplé. Například v zimě se mněla měnit vlažná voda třikrát denně. To šlo dělat na chovných stanicích, ne na hraničních rotách. Dával se i čaj. Egalizované mléko dostávala štěňata a chovné feny. Jako zelenina se přidávala červená řepa, mrkev, zelí, kapustu, salát, vodnici, tykev a podobně.
Pro představu denní dávka - základní norma pro psy byla podle tabulky XI/2 z roku 1965 - maso odpadové s kostí 750g, tvrdý příkrm 400g, brambory 200g, zelenina 100g, minerální a vitamínové směsi 10g, celková kalorická hodnota 2317 kal. Odborná literatura uvádí na jeden kg živé váhy při teplotě od 5o C u středně 25 kg těžkého psa 4 gramy plnohodnotných bílkovin a 8 gramů neplnohodnotných, jako záchovnou dávku. V zimě se dávka zvyšuje až o 30 %.
Pan ing. K. Hartl sepisoval jídelníček pro psy, ale byl také poradcem u průmyslově vyráběného krmiva. Při dnešním množství druhů granulového krmiva a zvláště těch dovážených, je rozdílnost ve stravitelnosti. A zjištění kvality potravy, to je rozdíl mezi množstvím přijaté potravy a množstvím výkalů, ale i v jejich hustotě a v barvě. Je výkal do kterého se kopne a on se rozpadne. To svědčí o větším přijmu masa s kostmi a nebo je výkal mnohem tekutější.
Hodně se toho o potravě, o dietách dneska napíše a píší žáci pomalu školou povinní. Správná kynologická příručka, jak napsal pan ing. K. Hartl každého poučí, že sestavit vědecky správnou, dieteticky vyváženou a zdraví neohrožující krmnou dávku, nemá chovatel téměř žádnou šanci. To ale dokázal tým ,,odborníků“, který vymyslel granule značky XY. Na poslední straně bývá uvedeno, že vydání sponzorovala firma ZŽ a která je zcela náhodou výhradním dovozcem krmiva XY.
S mojí smíšenou smečkou, kde byla čistokrevná vlčice Lupína, pes Armín a jejich potomek kříženec F-1 Áres, jsem dělal pokusů s potravou dost a všechno jsem si filmoval. Například, koupil jsem jim několik barevných tyčinek prodávané jako pamlsky. A jak Lupína, tak Armín, ale i kříženec F-1 Áres, vybrali si z mojí ruky tyčinku každý s jinou barvou a okamžitě mi ji hodili k nohám. U druhého pokusu pouze k tyčinkám přičichli a odešli. Tyčinku jsem ochutnal a chutnala mi, jako kartón z krabice od bot. Lupína mi šlehla k nohám i s malou kostí z ,,bůvolí“ kůže. Velkou kost také z ,,bůvolí“ kůže nechali několik dní ležet mezi stromky, potom zmizela a přibližně po třech měsících jsem koukal na velký kus ležícího špinavého hadru, ale ona to byla rozbalená, mokrá ta ,,kost“ z ,,bůvolí“ kůže, ze které si ani neukousli.
Doporučovalo se, nedávat psům větší dávky mléka, protože nemá enzymy k jeho trávení a hlavně, vyvolává u mnohých psů průjmy. Lepší je, dávat psům kysané výrobky, jako tvaroh, nebo přidávat do krmení sušené mléko. Psům stačilo jedno syrové vejce na týden. Játra moji vlci a psi snášeli velice dobře, protože neměli větší množství. Když dostali sraženou srnu například vlakem, jako první se dostávali na játra, prokrvené srdce, nebo u pošlé ovce na bachor, ze kterého strhávali bílou silnější blánu. Slezinu nechtěli vůbec. Když už ji čerstvou pozřeli, dostávali černý průjem. Syrové plíce nechtěli, ale po přelití horkou vodou kdy ztvrdly, je bez problému pozřeli. Co se týká kostí, dávali jsme je bez obav okusovat i malým štěňatům, ale větší syrové a hlavně morkové. Hovězí telecí kosti byly nejlepší. Vařené a pečené delší kosti se štěpí a u hltavých psů mohou způsobit zranění v zažívacím traktu, zvláště u malých štěňat.
Psi nejsou geneticky uzpůsobeni na trávení cukru a kazí hlavně jejich zuby. Pokud pes přestane přijímat potravu, může to být u štěňat začervení, u mladých psů výměnou zubů a nebo háráním u fen. Pes může být i překrmen. Potom stáčí dát jednodenní půst a ten byl vždy žádoucí. Například na chovné stanici P.S. v Domažlicích, se dávala při jednodenním půstu každou neděli pouze kostka až dvě, měkkého tvarohu. Stále mít na paměti, že krmíme šelmu, která má tvar zubů k trhání, k drcení a k polykání větších kusů. Ne pro rozmělňování jetele a sena plochými stoličkami jako u býložravců.
Uvědomovat si, že nestravitelné – balastní látky prochází celým trávicím ústrojím a působí jako masážní kartáč a tím zvyšuje peristaltické pohyby střeva. V přírodě působí stejným způsobem nestravitelné části kůže, srst zvířat a nebo peří z ulovených, či z pošlých ptáků. Proto vlkům, ani psům nevadí obalené maso hlínou, pískem, jehličím, listím a podobně. Vadí ale zbytky nitě, provázku, nebo igelit. Vločkami, nebo chlebem se může nahradit to, co vlci získají z vnitřností ulovených býložravců. Proto potrava masožravé šelmy má převládat syrovým masem a s kostmi. Syrové maso s kostmi v zažívacím traktu se zpracovává až dvanáct hodin. Měkké nekvalitní a zvláště rozmočené granule, projdou rychle zažíváním a tím střeva chabnou. Hnijící maso z pošlé zvěře až tak, že s masem hýbají červy, není pro masožravce nebezpečné. Granule chycené plísní, již ano. Celá smíšená smečka mi po čase ukázala, že si umí poradit i se střečky v nosní dutině srnčích kusů. Po donesení sraženého srnčího kusu ke smečce do ohrady, si jej napřed všichni očichali a když bylo cítit něčím pro ně nebezpečným, nechali kus ležet do druhého, nebo až do třetího dne, kdy střečci v mrtvém mase uhynuli a teprve se do kusu srnčího pustili. Smečka byla opatrná, například u vepřového masa, kdy mohlo být prase dlouhodobě léčeno a cítili v mase silné léky.
Pejskaři se mi často ptají, jestli nemůže dostat pes katar ze zmrzlého masa. Vysvětluji to tak, že smečce, které jsem dával zmrzlé maso a že při jeho dělení kdy od masa odskakovala sekerka, dostal každý svůj kus. Ten si olizováním po kouskách ohřívali a ukusovali. Nikdy nedostali žádný katar. Jestli pejskař nakrájí zmrzlé maso na menší kousky a pes je hltavě spolyká, může dostat katar podobně, jako když někdo naráz spolkne celou větší kopičku zmrzliny.
Některé články které mi vyšly v různých časopisech.
Další články které v časopisech vyšly se připravují.
V odkazech na videoklipy a dole žlutě značené, jsou filmové záběry s Gaunerem s jeho chováním. Dostal se ke kavkazáku Timurovi a ke kočce Máše. Tato trojice utvořila tým - Timur a jeho parta.
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)